Svět včelařův

Pokusíme se popsat náš pohled na svět včelaře, který ho obklopuje hned od zahájení jeho chovatelské „práce“. Pro někoho je to práce, a to doslova, protože ho živí a jeho rodina je na příjmu z této činnosti bytostně závislá. Pro jiného to může být zdroj přivýdělku. Krásnou variantou je věnovat se včelám jako svému životnímu koníčku. Jsou i lidé, kteří u včel „jen“ relaxují a nabírají nové síly pro běžný život.

Tyto řádky si rozhodně nekladou za cíl odpovědět, který způsob včelaření nebo která metodika či spolek jsou nejlepší. Pro každého je NEJLEPŠÍ něco zcela jiného a je to tak správně, protože různost je to, co obohacuje svět okolo nás. Pokud bychom všichni dělali všechno stejně a navíc dobře, bylo by naše snažení nudou, která nemůže nabízet nové otázky a pohledy.

Jsme si vědomi, že náš pohled může být zkreslený naší vlastní optikou, kterou nahlížíme na tento svět. Každý vnímáme realitu dle svých vlastních zkušeností a prožitků. Proto prosíme, abyste naše myšlenky nebrali jako jediný správný pohled na včelařství v ČR nebo jinde na světě. 

Myslíme, že je vhodné začít začátkem. Každý, kdo začne včelařit, by se měl zaregistrovat jako chovatel u ČMSCH a.s. Tím se vyhne ilegalitě vzhledem k zákonům naší země. Pak si můžete spokojeně užívat statutu neorganizovaného včelaře. Tedy neorganizovaného v žádném spolku či svazu. Svým způsobem je to cesta z počátku trochu trnitá, ale ne nezajímavá. Musíte se tedy organizovat sami, což má i své výhody. To je i náš případ.

Někteří včelaři hned vstupují např. do Českého svazu včelařů z, s., který je u nás dle registrovaných členů největší, a proto si zaslouží začít právě s ním. Jde o velkou organizaci, která má své kořeny už minulém režimu, kdy nám vládla jedna strana. Z našeho pohledu se zdá, že tyto kořeny způsobu myšlení prorůstají až do dnešních dnů, což je velká škoda. Na schůzích, kterých jsme měli možnost se zúčastnit, jsme nabyli dojmu, že existuje jen jedna jediná pravá cesta, jak včelařit. Zcela nám chyběla diskuze nad probíranými tématy. Takhle se léčí, takhle se dělá to či ono. Zažili jsme jednoho posluchače, který doslova pronesl: „Tady není o čem diskutovat, to je přeci jasné.“ Nám se naopak včelaření zdá velmi otevřené k diskuzím a hlavně k novým pohledům. I přesto se dají i na půdě ČSV potkat rozumní lidé nezasažení ideologií a to je velmi dobře.

Na obhajobu ČSV lze napsat, že se systematicky stará o to, aby se někteří začátečníci nedopouštěli do vysloveně nebezpečných pokusů a experimentů. Mnoha lidem nabízí osvědčenou metodiku včelaření tak, aby jim přinášela med za téměř všech okolností. Například kleštík se nemá šanci, při použití „tvrdé chemie“ ve včelstvech takto ošetřených, namnožit nad nebezpečnou úroveň. A to je u některých včelařů jedině dobře.

Naopak Pracovní společnost nástavkových včelařů CZ, z s. se jeví, jako velmi otevřená novým trendům a diskuzím. Časopis Moderní včelař, který vydávají, to ostatně naznačuje ve svém názvu. Myslíme si, že udržují zdravou diskuzi a zároveň fakta ve „správných“ mezích. Nedělají si nárok na pravdu a poctivě se snaží hledat odpovědi na nelehké otázky. Snaží se razit cestu „měkké chemie“ pro hubení kleštíků, jak je zvykem i v některých okolních zemích.

Měli jsme možnost navštívit některé letní školy nástavkového včelaření. Byly vedeny profesionálně a přátelsky. Naučili jsme se mnoho zajímavého a začali jsme směrovat oči k novým obzorům. Najednou se zdálo, že cest je nekonečně mnoho. A někdy až moc.

Nechme už výčet včelařských spolků jiným. Nám vyhovuje být neorganizovanými se vším, co k tomu patří. Další naše kroky vedly do Nasavrk na Střední odborné učiliště včelařské, kde jsme se kochali krásnou školou. Moje žena prohlásila, že by tam okamžitě chtěla chodit. My jsme zde však měli zcela jiný cíl. Poznat další cestu včelaření. Na přednášce jsme vyslechli argumenty pro chov včel v termosolárním úlu, který vyvinul Roman Linhart se svými spolupracovníky.

Ve zmíněném úlu je možné chovat včely bez chemického ošetřování. Léčba se provádí pomocí zvýšené teploty v úlu vlivem slunečního záření, které lze dle potřeby regulovat. Lidské srdce v době chemické zaplesá a raduje se z toho, že může existovat chov včel bez jedovatých plynů. Musíme přiznat, že nás tato myšlenka velmi oslovila a začali jsme zvažovat nákup takového úlu, i když někteří škarohlídové o něm tvrdí, že jde o solární tavidlo. Vzhledem k nedostatku času jsme tento úl dosud nevyzkoušeli. V dohledné době jej určitě vyzkoušíme, aby do naší mozaiky přibyl další kamínek s puncem „osobně vyzkoušeno.“

Další směřování vedlo na seminář Václava Smolíka, který se po velmi nevybíravé kritice okolního světa uchýlil k definici nového oboru a to OPYLAŘENÍ. Asi zvolil tu nejlepší cestu, jak se zbavit jednosměrně smýšlejících lidí. Naše nadšení z jeho slov bylo z počátku ohromné. Opět jsme si připadali, že to je onen svatý grál, jež hledáme. Navíc Václav umí krásně vyprávět a dobře se poslouchá. Jeho metoda, jak „vyhnat“ kleštíka z úlu, je v pravdě logická a smysluplná. Po vyzkoušení jsme dospěli k názoru, že metodika jeho chovu opravdu vymýtí kleštíka z úlu do takové míry, že včelstvo nehyne, a to bez léčení.

Bylo by hezké říct, že jsme ideově našli, co jsme hledali. Mělo to však jeden praktický a jeden logický háček. Prakticky je produktem opylaře (rozuměj včelaře jiného druhu) ovoce z opylených stromů. Nic víc také autor tohoto způsobu chovu neslibuje. Takže vše je v pořádku. Logický problém shledáváme ve velikosti včelstva. Umělé zmenšování včelstva (osobně jsme si tento zákrok označili termínem Herodův chvat) v průběhu roku je zkrátka něco nepřirozeného a v přírodě nevídaného. Kromě zásahu medvěda. O včelstvo je třeba poměrně dobře pečovat, protože se jedná vlastně o mládě, jež se neumí o sebe postarat.

Při sledování počínání pana Smolíka jsme začali sledovat aktivity pana Leoše Dvorského, který založil iniciativu Šance pro včely. Měli jsme opět možnost se s ním setkat na jedné „rodinné“ besedě. Vzhledem k tomu, že jsme nebyli myšlenkově připraveni, a nepřečetli dostatek jeho publikovaných materiálů, byli jsme poměrně rychle zmateni. Jak debata pokračovala, nabyli jsme dojmu, že ostatní mluví naprosto cizím jazykem, kterému nerozumíme.

Pochopili jsme to, že pan Dvorský vybírá včelstva schopná žít s kleštíkem. Tedy odolná včelstva proti virům, které přenáší kleštík. Dalo by se to možná zjednodušit na hledání vitálního včelstva, které kleštík neohrozí. Tento výběr lze provádět tak, že neprobíhá zastírání životaschopnosti včelstva pomocí léčebných látek. Jejich využití zkresluje skutečný stav včel. Z našeho pohledu to chce skutečně velké včelařské zkušenosti a dobré pozorovací schopnosti. V neposlední řadě i čas. Určitě cesta k zamyšlení.

Když jsme měli, po všech exkurzích do různých způsobů a metod, poměrně velký chaos a zmatek, zdálo se, že to co hledáme, asi neexistuje nebo není možné. Naším snem nebo ideálem by bylo mít včely a nemuset se o ně starat, pokud na to není čas, ale moci se o ně starat pokud chceme ukojit své včelařské nadšení. Tedy něco jako nesmrtelné včelstvo. V pravdě dost naivní myšlenka. Ale ne tak úplně. Včely tu přece žily dávno před námi a bez naší „pomoci“.

Ve chvíli zmatení mysli a setrvávání na křižovatce, která vede do různých zajímavých směrů, se nám dostala do ruky kniha od pana Josefa Nymsy. Poměrně útlá kniha, ale velmi zajímavá. Při čtení jsme měli pocit, že si z nás autor dělá blázny a vše co jsme si dosud přečetli, koriguje nebo zcela převrací naruby. Na závěr autor jasně píše, že můžeme dlouho debatovat a přít se, kdo má tu nejsprávnější teorii. Ale můžeme vzít pilku a pár prken, sestrojit 2N úl, a zkusit vše pozorovat, jak to dělal jeho otec a on sám.

Velmi nás zaujala historie celé jejich práce. Možná byla pro některé lidi málo vědecká a více empirická. To však neznamená, že je špatná. Historie vědy zná mnoho výborných teoretiků a mnoho výborných experimentátorů. Obojí je potřeba k vystavení myšlenkových modelů a k jejich ověření. Množství pozorování, které udělali, nás přesvědčilo tento úl umístit na naši včelnici. Tedy, přesně řečeno, do lesa vedle naší včelnice.

V roce 2018 jsme úl osadili oddělkem, krmili a pozorovali. Včelstvo se rozvíjelo téměř identicky, jak je popsáno v knize Přirozený chov včel versus člověk. To nás sice trochu zaskočilo, ale i příjemně překvapilo. V následující sezóně očekáváme, že se z mláděte stane dospělý jedinec.

Pana Nymsu jsme rovněž osobně navštívili, abychom probrali témata, která vyvolávala po přečtení jeho knihy další nezodpovězené otázky. Při velmi zajímavém rozhovoru jsme zjistili, že pan Nymsa má další poznatky a informace, které by rád postupně ke své knize doplnil na internet. Protože není v jeho možnostech vytvořit webové stránky, nabídli jsme mu prostor na našich stránkách. V sekci 2N úl budeme zveřejňovat naše zkušenosti s tímto úlem. Dále zde bude prostor pro doplňující informace pana Nymsy, které přislíbil, při naší návštěvě.

Zatím nevíme, zda je úl 2N, to co hledáme. To ukáže až čas. V každém případě je popisem nejblíže tomu, po čem vnitřně pátráme. Pokud vás tento chov včel v tomto úlu také zajímá, pojďte ho sledovat s námi. Můžeme se o své poznatky podělit ve slušné a věcné diskuzi.